Kuk, co se to tu děje?

Dnes v odpoledních hodinách byla spatřena v budce koukající andulka. Taky jsem si dovolil na pět minut vzít ji a její žlutou přítelkyni na chvíli domů na pomazlení. To jsem ovšem nezdokumentoval. Je to úžasný pocit. Ta žlutá byla čipernější a pořád mi pochodovala po celé ruce. Ta bílá se nechala hladit a jen tak koukala. Pak jsem je zanesl zpátky do budky. Čtvrtá andulka je na tom pořád bídně. Chci si u šéfa vybojovat kousek místa, ža bych se o ni staral v práci. Uvidíme. Zatím jsem maximálně spokojený a šťastný.

Dnes se vůbec nechtěly fotit

Dneska se holata nechtěly vůbec fotit. Už si netroufnu je fotit na ruce, protože se bojím, že by mi mohly vypadnout. Už to s nima pěkně cloumá. Teda až na jednoho. Je to ten, co se schovává pod ostatnímy. Nebo spíš po něm ostatní šlapou. Ve vývinu hodně zaostává a možná to nevydrží. Zkoužím ho dokrmovat ručně. Do injekční stříkačky připravím dávku speciální dokrmovací směsi, nechám ji trochu odležet a potom se snažím ji narvat holátku do volete. Trochu spolu bojujeme. dneska s mi zdálo, že se dáví a že už bude po něm. Zatím žije, ale moc šancí mu nedávám. Takže stav k dnešnímu dni: Jedna žlutá, jedna bílá, možná albín, jedna šedomodrá, a ta nejmenší... Tam si ještě nejsem jistý. Asi bude tmavší barvy. Snad už příští týden alespoň jedno vyletí z hnízda.

Jak se věci mají

Takhle nějak se mají prďolata. Bohužel jedno umřelo a vypadá to, že umře ještě jedno. Nu co se dá dělat. Zkusíme to ve čtyřech.

Jupííí. Jsme kompletní!

Tak jsem, moji milí, ani nedoufal. Pořád jsem nemohl uvěřit, že by to šlo tak dobře a že by se mi z šesti vajček vylíhly všechny mláďata. No musím říct, že anduláci to asi dělali důkladně. Dneska jsem vám místo téhle suprové zprávičky chtěl psát o mém novém hobby a sice o renovaci starého ručního nářadí, ale uznejte. Můžu? No nemůžu. Až zítra. Dneska se budeme kochat holátky.

No nejsou nádherní? A dnes jsem si konečně dovolil si nějaké to holátko vzít do ruky. Samozřejmě, že to nejstarší. A už jsou vidět očka a zobáček. Teď už jen krmit, krmit, krmit.

Pátešní hnízdo- pátý mnňous

Omlouvám se za dnešní fotku, nějak to nešlo. Ale co už. Dnes se vyklubalo páté holátko, na první pohled sice o poznání menší, než ostatní, ale za to živější.

Ptačí hnízdo středeční- správná čtyřka

A zase to není poznat a zase přibylo jedno holátko. Je tam. Dole. Úplně dole. Doufám, že ho ostatní nezalehnou.

Ptačí hnízdo úterní- už jsme tři

Zatím jde všechno tak, jak má jít. Dnes jsem v hnízdě objevil třetí holátko. Z fotky to sice není moc poznat, ale je tam. A prvnímu pomalu začínají růst letky a taky očko je viditelné, Krása

Ptačí hnízdo pondělní

Tak dnes žádná změna, pořád jsou v hnízdě dvě mláďata a čtyři vajíčka. Zítra čekám další. A nebo taky ne. Obvykle se vajíčka před líhnutím prosvítí baterkou. Pokud jsou průsvitná, znamená to, že v nich není plod. Pokud jsou tmavá a jsou patrné obrysy, znamená to, že vajíčko je oplodněné. Tentokrát jsem se tak bál, že jsem do budky kouknul jen dvakrát, abych spočítal, kolik vajíček andulka snesla. Takže ani nevím, kolik z nich je oplozených a kolik ne. Uvidíme, co přinese zítřek.

Že bych byl konečně táta?

Moji milí, konečně. Po opravdu hodně dlouhé době se mi konečně povedlo vytvořit vhodné prostředí pro odchov mých andulek. Snažil jsem se o to už tři roky, ale bez úspěchu. Až letos byla moje snaha odměněna. Andulky se popářily, snesly sedm vajíček, což jsem ani nečekal, a hle, dnes se vylíhlo první mládě. Jenom nevím, kam se podělo sedmé vajíčko.
Z poloviny mám vyhráno a teď ještě záleží, jak se bude chovat samička matka. Já pevně doufám, že se svojí úlohy zhostí s rodičovskou zodpovědností a všechny mláďata, které se případně vylíhnou, v pořádku vyvede z hnízda.