Běh na dlouhou trať? Pche!

Pamatujete, jak nadšeně jsem zde propagoval pěstování bonsají? Tak jsem nakonec musel uznat, že to nebyly bonsaje. No jo. Po dvouhodinové práci, kterou jsem si dal, jsem zjistil, že nevyklíčilo ani jedno semínko. O poznání pozitivnější je zjištění, že skleróza je taky k něčěmu dobrá. Psal jsem tu, že jsem vysadil čtyřicet semínek a že mi vyklíčila jen desetina. Včera jsem zjistil, že jsem jich vysadil jenom dvacet (jak prozíravé). Tohoto jsem se dopátral nálezem sáčku s dalšími dvaceti semínky, když jsem hledal úplně něco jiného. Takže na jaře začínáme nanovo. A ještě poznámka pod čarou. Nic nepotěší neúspěšného pěstitele bonsají víc, něž když pod vánočním stromkem najde tříletou rostlinu ptačího zobu. Takže žádný běh na dlouhou trať. Takhle se to dělá.

Pěstování bonsají, aneb, běh na dlouhou trať

Vždycky jsem toužil vlastnit bonsaj. Ovšem platit za ni takové šílené peníze se mi nechtělo. Jednou jsem na Aukru našel prodejce, který nabízel semínka pro pěstování. A sice javor, pinus, buk a ještě jeden, na jehož jméno si nevzpomínám. Už samotné naklíčení byla sranda. Samozřejmě na den do teplé vody, a potom asi na čtrnáct dní do ledničky. A to vše ve směsi písku a hlíny. To jsem potom slýchával: Co bude k večeři? Vem si písek. Máš ho tam dost. Když se mi semínka po vyndání z ledničky trochu pomíchala, jemně mě to rozladilo. Potom jsem jenom čekal, než semínka zaklíčí. Čekal jsem dlouho. Pak začalo něco růst. Byl to plevel, který vyklíčil z hlíny, kterou jsem sebral na zahradě. Už už jsem chtěl misky vyhodit, když v tom se to stalo. Plná jedna desetina semínek, což jsou v mém případě čtyři, začala klíčit. No, čekám už asi čtyři měsíce a zatím to vypadá takhle:

Tak uvidíme, co z toho nakonec vyroste. A ta poslední semínka je myslím cedr.