Zvědavě jsem otevřel krabici a z ní koženou aktovku. Ano. V aktovce byl dopis. Vida. Dopis byl od Alice. Takže ohledně mé záležitosti jsem byl v koncích, zato jsem si mohl začít sestavovat skládačku Henryho milostného života. Měl jsem obavy, jestli o to vůbec stojím, ale mé rozhodnutí se ukázalo, s ohledem na okolnosti následujících dní, jako jediné správné řešení. Ono asi není morální hrabat se v soukromí cizích lidí. Zvlášť, když jsou mrtví. Na druhou stranu, už vám na to stejně nic neřeknou. A Henry mě k tomu koneckonců donutil, když mi odkázal dům s červenou brankou. Mohl mi alespoň napsat, nebo zavolat.
Ale to byly jen moje teorie a úvahy. Pravda mohla být úplně někde jinde. Tak jsem tedy dopis otevřel. Měl krásnou úpravu. Takový krasopis jsem už dlouho neviděl. Jen ten obsah mi jaksi nic neříkal. On ji chybí, ona vzpomíná, nemůže se dočkat shledání, čeká na jeho verše…
Chvíli jsem přemýšlel, jestli jsem já, nebo Frankie, našli nějaké verše. Ne. Žádné tam nebyly. Tedy možná byly. V dopise, který Frank četl. Ale co záleží na nějakých verších. Tedy Alici možná záleží. Ale mě? Ani nevím proč, ale onen druhý dopis jsem si u Henryho strčil do kapsy. Výborně. Alespoň jsem ušetřil cestu. Tak jsem onen dopis začal číst. Žádné verše. Nic. On vzpomíná, ona mu chybí, těší se, až se zase setkají, musí to být brzy… To byla příšerná korespondence. Všechny moje teorie ztroskotaly. Co teď?
Vytyčil jsem si tedy nový cíl. Najít Alici. Ať už to byl kdokoliv. Ale kde začít? Adresu asi doma Henry mít nebude. Adresát na dopise chyběl. Bože. Už mě z toho všeho bolela hlava. Cožpak jsem nějaký detektiv? Neměl jsem náladu na celou tu záležitost. Nalil jsem si skleničku, posadil se do křesla a lampa mi dělala společnost. Miluji tyhle chvíle. Ticho, přítmí, jen sem tam světla aut, krása.
Už jsem se onou záležitostí nechtěl zabývat. Ale toku myšlenek neporučíte. Najednou to vyplulo na povrch samo od sebe. Jestliže byl Dashrow členem organizace, o které mi Frank vyprávěl, asi v tom nebyl sám. A jestliže jediná mě známá osoba spojená s ním byla Alice, asi v tom jela taky. To znamená, že jejich pochybná milostná korespondence měla dvojí podtext. Alespoň pro případné třetí osoby, jako třeba ta moje, které by dopisy četly. Nemohl jsem určit, jak to měli ti dva doopravdy. Na to jsem měl příliš málo informací. Ale podle mého bylo v těch dopisech víc, než jen výčet tužeb a očekávání jednoho, či druhého. Jestliže jsem chtěl rozluštit případný dvojsmysl v dopisech, musel jsem začít přemýšlet, jako oni. A tak jsem vytáhl oba dopisy a začal luštit. Moje zápisky, půl hodiny a šest skleniček bourbonu mi vydaly zajímavé informace.
Když jsem se ráno probudil, kde jinde, než v křesle, svoje zápisky jsem si přečetl. V sešitě stálo: Setkáme se, chci, musíme se setkat, mám informace, peníze, úplněk, Temže.
Žádné komentáře:
Okomentovat