Jěště, že už je pátek

Řeknu Vám, to tedy byl týden. Myslím pracovní. Začalo to už v pondělí ráno, kdy jsem zjistil, že kvůli blokovému čištění nemám kde zaparkovat svoji žabičku. Jasně, že tam byly cedule už týden. Ale ko si to má pamatovat, žejo? V práci jsem se dověděl, že na mě opět nezbyly žádné peníze, takže výplatu nedostanu. To, že ji dostali snad všichni ostatní v okrese, jsem zjistil hned, jak jsem odemknul dvéře šopu. Ani rohožku mě nenechali vyhodit před ty dveře a hned mě zatlačili k pultu ba dokonce za pokladnu. No, co už. Tak jsem začal prodávat o trochu dřív. Naštěstí ten den chodili celkem rozumní zákazníci a utráceli celkem velké částky. Aby jste rozumněli, já dělím zákazníky na několik kategorií. Třeba šroubkaři. Šroubkař si do šopu přinese vzorek šroubku a řekne Vám: Já bych chtěl takovej šroubek, ale trochu tenčí a asi tak o dva centimetry delší. A já říkám: Aha. Takže vlastně chcete úplně jinej šroubek. Potom musím chvíli počkat, protože jsem se šroubkaře zeptal, kolik jich chce a on počítá. Když mi sdělí požadovaný počet kusů a já začnu počítat, pro jistotu se zeptá kolik vlasně stojí jeden šroubek. Tak tedy přestanu počítat a jdu se podívat na druhý konec obchodu do počítače. Cena šroubkaře mile překvapí a sdělí mi, že si tedy vezme celou krabici. Jdu tedy na úplně jiný konec obchodu pro krabici. To je asi tak základní profil šroubkaře. Osobně ještě šroubkaře dělím do různých podkategorií, ale o tom až jindy.
Nejradši mám zákazníky, kteří ví, pro co to vlastně do toho obchodu jdou. A ještě radši jsem, když s tím není moc práce. Ne že bych kdy odbyl někoho jenom proto, že bych se mu musel věnovat nějak dlouho. To ne. Lidem, kteří něčemu nerozumí, chtějí něco vysvětlit, potřebují radu, se věnuju stejně, jako každému jinému. Ale prostě se najdou lidi, kteří už to fakt přehánějí. Jeden příklad za všechny. Příjde ke mně pán. Má v ruce vodovodní baterii a říká: Myslíte, že by se to dalo opravit? Já na to: Pane tuhle značku sice neprodáváme, ale když mi donesete jenom ten vnitřek, můžu se podívat, jesli tam nebude pasovat něco jiného. Proč si na to radši nezavoláte řemeslníka? Měl byste to bez práce. A zákazník řekne. Jo pane, já jsem důchodce. Víte, kolik já beru důchod? Kde bych na to vzal? No a jakým klíčem to mám povolit? Já říkám: Tuhle krytku odděláte, je tam malý červík. Ten povolíte imbusákem 2,5 ručku vyděláte ven, odšroubujete chromový kryt, pod ním je mosazná matice. Ta bývá většinou 32. A Kartuš vyděláte a donesete mi ji. On řekne: Aha, a nemůžete mi ten červík povolit tady? Já totiž asi doma takový klíč nemám. A v tu chvíli je mi jasné, že opravu baterky provedu já. Zadarmo. A součet toho všeho? Já jsem přišel o tržbu cca 70Kč za klíče a zhruba o patnáct minut času. Řemeslník nemá práci. A Zákazník má ušetřeno za novou baterii, 300Kč za řemeslníka, 70Kč za klíče a spoustu času, který by věnoval shánění instalatéra. Nechá si vrátit do koruny za novou kartuš, řekne, že jsem hodnej a jde domů. A Druhý den ho potkám na parkovišti, jak tlačí plný nákupní vozík ke své čerstvě umyté Oktávce. Ze začátku mi to nevadilo, protože těch lidí nebylo tolik. Ale poslední dobou si zvykli šetřit tímhle způsobem a já s tím nic nenadělám. Jsem už takovej vůl, že když můžu, tak pomůžu. Takže jestli někdo z Vás potřebuje opravit baterku, klidně mi ji pošlete. V úterý jsem zase bezmála hodinu čmáral na papír, jak má zákazník poskládat kanalizaci v novostavbě. Nakonec mi poděkoval a že prý se určitě staví druhý den. A hádejte. Středa byla pro mě finančně pozitivní, neboť šéf usoudil, že jsem si svou pílí zasloužil únorovou výplatu. Čtvrtek byl finančně velice negativní. Ale na to pivečko mi zůstalo. No a dneska jsem ani neměl čas se nějak moc rozčílit. Byl jsem rád, že jsem všechnu práci stihnul a mohl jít koupit tátovi a dědečkovi dárky k jejich narozeninám. Co myslíte, urazí se táta, coby čerstvý důchodce, když mu z recese dám tohle?
Já doufám, že s lahví Whisky cream to vezme sportovně.