Úplně mi vypadlo z hlavy, že jsem měl domluvenou schůzku s Alicí v Henryho domě. Narychlo jsem se Alici snažil přemluvit, abychom se sešli jindy. Vidina příjemně stráveného večera s výborným jídlem a krásnou sousedkou byla silnější, než touha dovědět se něco o druhém životě mého otce. Jenže Alice se nedala. Prý musím přijít, že jsme se tak domluvili. Měla velmi přísný a možná i trochu nahněvaný hlas.
"Alice, nezlobte se, ale já dnes nepříjdu. Něco naléhavého mi do toho přišlo."
" Jak si to představujete, mladý muži? Na něčem jsme se přece dohodli! Naše spolupráce má vypadat trochu jinak! Víte, oslovila jsem vás hlavně proto, protože jsem si mylela, že budete spolehlivý! Jako váš otec! Zatím se mi zdá, že mě můj instinkt po dlouhé době zradil. No nic. Dnes tu přespím. Kdyby jste si to náhodou rozmyslel, zamykat nebudu. Budu vzhůru asi do jedenácti. Pokud nepříjdete dnes, čekám vás zítra brzy ráno! Sbohem Charlie. "
Tohle se mi až tak nepovedlo. Ale nikdo se mi nemohl divit. Přes čtyři roky jsem s žádnou ženou pomalu nepromluvil, natož tak, abych s nějakou trávil večer. A najednou tu byly dvě. Alice a Camilla. Kdo se v tom měl vyznat.
Po šesté jsem zazvonil u Camilliiných dveří. Byla krásná. Pozvala mě dál, já ji dal kytici a lahev červeného vína.
"Když jste ten rybář, co by jste říkal pečené štice?"
"No tu já přímo miluju Camillo."
Camilla uměla výbornou štiku. Nechal jsem si i přidat. Během večeře jsme probírali různé věci, došlo i na naše dosavadní úspěchy, co se partnerství týče. A přišli jsme na to, že jsme vlastně dva životní ztroskotanci. Od smrti manžela neměla Alice žádný vztah a já jsem si na ten poslední ani pořádně nevzpomenul. Seděli jsme tam, popijeli víno a bylo nám dobře. Mě tedy určitě a Camille snad taky. Večer to byl krásný. Bohužel já jsem ho neuměl zakončit tak, jak by ho zakončila většina mužů. I když by to bylo krásné a já po tom snad i toužil, prostě to nešlo. Nakonec jsem cítil, jak se i Camille ulevilo, že se na postel nedostalo. Asi měla strach, že by něco pokazila. Vždyť naposledy byla s mužem před pěti lety. Když jsem se s ní mezi dveřmi loučil, věnovala mi pohled, který se nedá popsat. Ale v tu chvíli jsem naprosto cítil rozpoložení, v jakém byla a vlastně mi bez jediného slova sdělila všechno podstatné. Ale polibek jsem ji nakonec dal.
Kapesní hodinky ukazovaly deset hodin. Možná bych ještě stihl zajít do Henryho domku. Byl bych tam za půl hodinky. Alice říkala, že bude vzhůru do jedenícti. Ne! Nebudu si přece kazit tak nádherný večer. Až zítra.
Ráno nepršelo a kupodivu nebyla ani mlha, což slibovalo pěkný den. S cestou k Alici jsem se nijak nezdržoval, nechtěl jsem vypadat, jako nespolehlivý, což se mi stejně z poloviny už povedlo. Pro případ výslechu jsem měl v plánu Alici povědět, že můj dobrý známý potřeboval s něčím pomoci. S čím, to jsem nijak nedomýšlel a spoléhal se na to, že to Alice nebude chtít vědět, nebo, že mě něco spásného napadne na místě.
Když jsem otevíral branku Henryho domku, zahlédnul jsem v okně pohyb. To už jsem asi netrpělivě očekáván a vyhlížen.
"Dobrý den Charlie, pojďte dál. Už na vás čekám. "
Alice mi nabídla něco k pití a ukázala na křeslo, kam jsem si měl nejspíš sednout. Vůbec nebyla nazlobená. Naopak, byla milá a usměvavá.
"Doufám Charlie, že jste si včerejší večer užil a že vaše schůzka s jistě příjemnou dámou dopadla podle vašich představ. Jenom vás pro příště prosím, dodržujte to co slíbíte."
"Jak víte..." ani mě nenechala doříct větu.
"To víte, Charlie. To se pozná. Máte čerstvě ostříhané a vyčištěné nehty, jste oholen a taky vlasy máte zastříhnuté. Ještě teď z vás cítím směs pánského parfému a smažené ryby. A tu si asi nebudete dělat na večeři sám pro sebe. Pro příště se ale budete muset trochu víc ovládat a jestliže si domluvíme schůzku, tak na ni taky příjdete."
"Poslyšte Alice," trochu jsem zvýšil hlas," nezdá se mi, že bych byl nejaký váš zaměstnanec, aby jste se mnou mluvila tímhle tónem. Ani trochu nechápu, proč se tak ke mně chováte. Klidně zase můžu jít. Ne, počkat. Tohle je teď vlastně můj dům. Takže můžete jít vy."
"Opravdu si Charlie myslíte, že jste tenhle dům zdědil? Že někdo úplně cizí, koho jste neznal, vám jen tak odkáže dům? Nebuďte naivní. Všechny dokumenty, tedy až na Henryho úmrtní list, jsou falsum. Ale abych vám to tedy všechno mohla vysvětlit, musíte se vyjádřit, zda opravdu chcete, aby jsme spolu zjistili, zda a kde váš otec žije. Pokud o to nestojíte, rozloučíme se, vy odejdete z tohoto domu a už se nikdy neuvidíme. Pokud ovšem máte zájem, znamená to jisté změny ve vašem životě. Tak co Charlie? Jak se rozhodnete?"
"Jaké změny máte na mysli?"
"Tak máte zájem, nebo ne?"
"Ano, ano. Jistě, že mám zájem."
"V chatě u řeky jsem vám řekla, jak jsme s vaším otcem začínali. Pamatujete si na to ještě?"
"Samozřejmě, že si to pamatuji."
"To jsem ráda. Takže víte, že jsme působili v určité organizaci, jejiž operace byly zbytku světa zapovězeny. Jen opravdu málo lidí vědělo, že existujeme. Pro každého z nás to znamenalo určité výhody, ale taky omezení. A každý z nás, včetně vašeho otce, jsme žili pod nepravým jménem, nebo jmény. Nemohli jsme se stýkat s přáteli a když už jsme mohli, muselo to být schváleno shora. Chápete mě trochu? Pokud se opravdu rozhodnete vstoupit mezi nás, váš život se od základu změní. Nebudete moci dělat věci, které jste dělal dřív, pokud by to ohrozilo organizaci. Možná se budete muset přestěhovat. Budeme muset prověřit vaše přátele. Na druhé straně, Charlie, budete cestovat po celém světě a taky jsem zapomněla říct, že vaše finanční situace se velice, ale velice zlepší. Budete mít jisté výhody oproti ostatním spoluobčanům. Tak mi s konečnou platností povězte, jak jste se rozhodl?"
Dlouho jsem mlčel. V hlavě mi zvonilo. měl jsem na Alici tolik otázek. Ale nevyslovil jsem ani jednu.
"Alice, vy jste si jistá, že já jsem ten pravý, koho hledáte? Co když to nezvládnu? Já si nedokážu sám sebe představit, že dělám takové věci. Jste si jistá?"
"Myslím, že váš otec by si to přál."
"Dobře Alice. Budu pro vás pracovat. Ale stěhovat se nebudu. To tedy ne."
"Zatím zůstane všechno tak, jak je doposud. Jenom jedna věc. Je vám doufám jasné, že o tomhle s nikým, opakuji s nikým nebudete mluvit. Nikdo se nesmí dovědět, pro koho skutečně pracujete. Nikdo! V opačném případě by se vám mohla prihodit nějaké nehoda."
Trochu mě zamrazilo. Radši jsem se neptal, jak to myslela. Už tak jsem měl v hlavě zmatek. Možná byla chyba Alici kývnout na tuhle spolupráci. Ale touha poznat pravdu o mém otci se probudila někdě hluboko ve mně a začala se neskutečně silně drát ven .
"Všechno tedy zatím zůstává, tak jak je. Tento domek je teď váš. Pracovat budete tady a nikdy si nebudete brát cokoliv domů. Vše budete mít tady. A teď pojďte semnou."
Alice mě odvedla z prvního do druhého pokoje. Otevřela šatní skříň a ukázala na malý suk v zadní stěně. Zmáčkla ho a k mému údivu se zadní stěna pootevřela. Alice do stěny trochu zatlačila a ta se otevřela úplně. Zašmátrala po levé straně, kde byl vypínač. Stáli jsem u vchodu do tajného pokoje, o kterém jsem neměl ani zdání. Vešli jsme dovnitř. Pokoj neměl žádná okna, jen větrací otvor, který vedl bůhví kam. To bylo asi poprvé, kdy jsem nasál takovou zvláštní vůni. Byla to vůně adrenalinu, poznání touhy. Vevnitř to vypadalo, jako v nějaké laboratoři. Dobře vybavené laboratoři. Byly tu různé zkumavky, ampule, skleničky s prapodivným obsahem, byly tu různé mapy, dokumenty, psací stroje a spusty přístrojů, které jsem do tohoto okamžiku neviděl.
"Tak tohle bylo Henryho království. A teď je to vaše. Nějaké otázky?"
V příští hodině mi Alice ochotně odpovídala na všechny mé otázky. A že jich bylo. Všechny se samozřejmě týkaly zařízení tohoto velice zajímavého pokoje. Měl jsem k dispozici vybavení, se kterým jsem ani neuměl pracovat. Nejvíc mě zaujala minikamera, která vypadala, jako krabička od cigaret. Mít vlastní kameru byl můj sen. Ale to byly dost drahé hračky. A teď jsem ji měl. A měl jsem také fotoaparát, diaprojektor a spoustu, spustu dalších věcí. Celé mě to jaksi vtáhlo do sebe.
"Charlie vidím, že váš otec měl pravdu, když říkal, že tohle vás zaujme. A dám vám tedy první úkol. Abych vás mohla chránit do doby, než to budete umět sám, musím vědět, kdo všechno od vás ví o tomhle domě a o Henryho smrti. Napíšete mi tedy seznam všech lidí, o kterých si myslíte, že na tom seznamu mají být. Já si je potom nechám prověřit. Uvidíme se tady, dejme tomu pozítří ráno. Vy tady samozřejmě můžete zůstat. Můžete si pročíst Henryho zápisky a dokumenty. Na ty zkumavky raději nesahat. Dobrá polovina z nich jsou jedy, drogy, nebo tak něco. Když budete přicházet, nebo odcházet, vždy se nenápadně rozhlídněte kolem sebe. Pokud spatříte podezřelou osobu, zapamatujete si její tvář, oblečení a co měla s sebou. Parkují tu starší vozy. Pokud by jste zahlédl něco dražšího, chci vědět co to bylo za auto a kolik v něm bylo lidí. Hlavně nenápadně. Nemusím vám doufám vysvětlovat, že tu nejsme sami. A ještě jedna věc, Charlie. Pro kontakt se mnou zatím nebudete používat tento telefon, ani telefon u vás doma. Kousek od vašeho bytu směrem na jižní ulici je telefonní budka. Tady máte číslo. To se naučíte nazpaměť a lístek spálíte. Když číslo vytočíte, měl by jste slyšet: Ashvordská soukromá pojišťovna. Řeknete, že by jste rád pojistil svůj nově nabytý dům. Na druhém konci drátu budou vědět, že voláte vy. Slečna vám sdělí, kdy se sejdeme. Vy zavěsíte. Žádný jiný způsob pro vás není. Je vám to jasné?"
"Ano. Je mi to naprosto jasné. Ale..."
"Už žádné ale. Teď už musím jít. Tak pamatujte. Pozítří ráno. A Charlie, dávejte pozor, co se kolem vás děje."
Alice se zvedla a zmizela. Zůstal jsem v domě sám. Začal jsem se tedy učit. Nejdřív přišla na řadu ta minikamera. Za hodinu jsem s ní uměl nejen natáčet, ale taky jsem se naučil film vyvolat. O technice vyvolání filmu jsem hodně četl, ale vyzkoušel jsem si to až dnes. Na řadu přišly postupně všechny přístroje, které v domě byly. Pravda, některé mi byly zapovězeny.
Odpoledne jsem si uvařil čaj a pročítal si dokumenty, které tu Henry nechal. Velice zajímavé čtení. Pomalu jsem se začínal těšit, až mě Alice začne učit a taky až mi svěří nějaký úkol.
Tak se nám to začíná rozjíždět. Teď aby si dával na sebe pozor. A nebude nakonec i Camilla cizí agentka? Člověk pak už nemůže věřit nikomu a ničemu.
OdpovědětVymazatPrima.
Začíná to být napínavé. Vítej zpět :-).
OdpovědětVymazat