Tož dělal jsem pořádek v pc

Jeden muž stál před soudem, protože zabil svou ženu. Soudce: To je velmi brutální čin. Pokud chcete, aby vám byl trest poněkud zmírněn, musíte nám vysvětlit motiv svého činu. Muž: Když ona byla tak omezená, že jsem ji prostě musel zabít. Soudce: Vždyť to, co nám teď říkáte, váš čin ještě přitěžuje. Jestli nechcete, aby vás přísedící už napřed dsoudili, pak nám předložte alespoň jedno polehčující vysvětlení.

Nato se muž rozhovořil:
Odehrálo se to následovně: Bydlíme ve 13. poschodí jednoho vysokého domu.. V prvním poschodí žije rozkošná rodina hotelového portýra, která má tři děti. Je ovšem strašné, že jejich děti zůstaly od přírody neobyčejně malé. Ten dvanáctiletý měří 80 cm a ten devatenáctiletý 90 cm. Jednoho dne jsem přišel domů a moje žena říká: "V rodině našeho portýra je něco špatně. Ty jejich děti jsou praví pyrenejové.". Já říkám: "Ne, ty myslíš, že jsou pygmejové." "Ne", říká moje žena, "pigmej je látka, kterou má člověk pod kůží a tvoří se z ní pihy." Já říkám: "To je pigment." "Ne", říká moje žena, "pigment je to, na co psali staří Římané." Já říkám: "To je pergamen!" "Ne", říká moje žena, "pergamen je, když básník začne něco psát a pak to nedokončí ...." Pane soudce, musíte ocenit, že jsem ovládl, zamlčel slovo fragment, sedl si odevzdaně do křesla a začal číst noviny. Náhle však ke mně přišla žena s větou, po níž jsem usoudil, že je zralá pro blázinec.Tedy moje žena. "Miláčku, koukni se, co zde stojí!" Otevře knihu, ukáže na jedno místo v textu a říká:"Slunečník> kabelky byl učitelkou pasáka 15." Vzal jsem knihu a stále ještě poklidně vysvětlil: "Ale miláčku, to je fracouzská kniha a francouzský text. Tady stojí: La Marquise de Pompadour est la Maitresse de Louis XV. To znamená: Markýza Pompadour byla milenkou Ludvíka XV." "Ne", říká moje žena, " to musíš překládat doslovně: La Marquise - slunečník, Pompadour - kabelka, la Maitresse - učitelka, Louis XV- pasák 15. (Pozn.: franc. Lése čti Luis značí přeneseně označení pasáka prostitutek). Já to musím konečně vědět naprosto přesně, já jsem si přece objednala pro svou výuku francouzštiny vynikajícího legionáře." Já říkám: "Ty myslíš lektora." "Ne", říká moje žena, "lektor byl antický řecký hrdina." Já říkám: "To byl Hektor a ten byl z Tróje." "Ne," říká moje žena, "Hektor je plošná míra." Já říkám: "To je hektar." "Ne", říká moje žena, "Hektar je nápoj bohů." Já říkám: "To je nektar". "Ne", říká moje žena, "Nektar je řeka v jižním Německu." Já říkám: "To je Neckar." Moje žena: "Vždyť přece znáš tu krásnou písničku o Rýnu a Nektaru, kterou jsme nedávno zpívali jako duo." Já říkám: "To se jmenuje duet." "Ne", říká moje žena, "duet je, když mají dva muži souboj se šavlí." Já říkám: "To je duel." "Ne", říká moje žena, "duel je díra v hoře, kterou projíždí vlak."

A dál, pane soudce, dál jsem to již nevydržel. Vzal jsem kladivo a ženu jím umlátil....."
Nastala chvíle mlčení, po němž soudce vstal a vyřkl ortel: "Osvobozen, já bych ji umlátil už u Hektora ..."