Případ anglického rybáře XVI

Nejvíce mně asi zaujaly Henryho zápisky při pokusech s drogami. Některé si vyzkoušel sám na sobě a potom se snažil popsat svoje pocity. Většinu ale zkoušel na „pokusném materiálu.“ Co je to pokusný materiál, jsem se dověděl z jiných Henryho zápisků. Čas od času potřebovala organizace z nějakého cizího agenta dostat pár informací. Někdy člověk promluvil hned, jakmile mu byla nabídnuta určitá finanční částka. Někdy peníze nezabraly a tak přišli na řadu ostří hoši a několik nástrojů určených k fyzickému týrání. Našli se i takoví, kteří nepromluvili ani při tak bolestném výslechu. Organizace nakonec přišla na myšlenku namíchat takovou látku, po které by osoba začala mluvit sama od sebe, aniž by na ni bylo jakkoliv sáhnuto. To by mělo několik výhod. Jednak by organizace nemusela dlouho přemýšlet a prověřovat, jestli jsou informace, získané touto formou, pravdivé. Dřív neměl nikdo jistotu, jestli vyslýchaný mluví pravdu, nebo jestli řekl skutečně všechno. Jednak by tak ušetřila spoustu financí na úplatcích. A taky by si alespoň na jedné frontě umyla ruce od krve. Tedy v přesném slova smyslu. Bylo velice málo vyslýchaných, kteří by přežili. Nikdo totiž neměl zájem cokoliv nechat náhodě a tak, pokud vyslýchaný nebyl něčím výhodný jako živý, což byl málokdo, stala se mu nějaká nehoda, nebo prostě zmizel a už ho nikdy nikdo neviděl. Určitou výjimku tvořili cizinci, kteří měli ve své zemi nějaké výhodné postavení. Takoví lidé se potom používali na výměnu za naše zajaté agenty.

Nová látka měla člověku rozvázat jazyk tak, aby na sto procent mluvil pravdu, srozumitelně odpovídal na otázky a hlavně aby si nepamatoval vůbec na nic z výslechu, až látka přestane působit. Pro organizaci by byla tahle varianta lepší v tom, že vyslýchaná osoba by se niky nedozvěděla, že všechno, co ví, nebo co dělá, jednou za čas vyslepičí svému protivníku.

A na výzkumu téhle látky se Frank podílel. Pracoval s různými jedy, drogami, výtažky z rostlin i živočichů, dokonce se inspiroval u největší travičky starověkého Říma, Livie .

Tyto látky potom zkoumali na lidech, kteří už byli vyslýcháni do té doby klasickým způsobem. A podle toho, jak osoba mluvila, co řekla, a hlavně co si pamatovala po pokusu, měnil Henry přísady, nebo koncentraci té, či oné látky. Většina z nich nepřežila. Buďto byla nechtěně předávkována, nebo ji třeba prasklo srdce, rozleptaly se plíce a tak různě. Nakonec ale látku namíchali. Hlavní složkou byly opiáty. Organizace s touto látkou později dosáhla velkých úspěchů. Nehledě na to, že vedlejším produktem výzkumu byly i jiné látky, které se hodily zase na něco jiného.

V té době Frank také od kolegů shromažďoval informace o praktikách vyslýchání v jiných zemích. Nejhorší to asi bylo v Rusku. Tam údajně výslechy probíhaly velice krutě. Vyslýchaným stahovali kůži z rukou a dělali si z nich rukavice, nebo je zavřeli do sudu, který měl dovnitř natlučené hřebíky. Sud poté poslali z kopce. V Kyjevě k vyslýchanému přivázali klec s krysou. Klec začali nahřívat a dívali se, jak se krysa snaží prokousat cestu ven skrze žaludek.

Při představě, že bych se dostal do spárů byť jednoho z těch vyšetřovatelů, mě polil studený pot a neudělalo se mi dobře. Raději jsem toho pro ten den nechal a chtěl jít domů. Chvíli jsem bojoval se systémem zavírání dveří od toho tajného pokoje. Ještě jsem se opatrně podíval z okna, jestli tam náhodou nikdo není, tak jak mi radila Alice, a šel jsem domů. Možná bych se ještě mohl zastavit za Camillou.