Byli jsme na místě. Před námi se objevila krásná přírodní scenérie, jako z obrazu krajináře. Všude ticho, klid. Jen v dálce bylo čas od času slyšet houkání nákladních lodí.
Vybalili jsme z kufru batohy, já zamknul auto a vydali jsme se k chatě, která byla od parkoviště asi padesát metrů. Podél celého pobřeží nebyl jediný rybář. Odemknul jsem chatu. V zápětí jsem otevřel i okenice, abych vyvětral zatuchlý vzduch a taky abych lépe viděl. Trochu prachu na stole a na skříních. Nic víc tady za těch pět let nepřibylo.
„Tak Frankie, tohle je naše rybářská chata. Tady jsem jezdíval s tátou rybařit. Když ještě žil. Potom jsem nějaký čas na rybaření neměl ani pomyšlení, ale zase jsem začal. To víš. Vzpomínky. No nic. Tak to rozbalíme.“ Otevřel jsem tmavě hnědou mahagonovou skříňku a vyndal pruty. „Tady máš a dones to k řece. Já přinesu stolek a židličky.“ Frankie přitakal, jako malý kluk, a doslova jako on, cupital k řece. Z pod postele jsem vytáhl velký kožený obal s cestovní soupravou na sezení, přibral jsem k tomu svůj batoh a celý ten náklad jsem dovlekl k řece. A potom následovalo to, co dělají všichni rybáři. Koukání do vody, sledování udic a klábosení. My jsme k tomu všemu ještě popíjeli. A protože ani já, ani Frank jsme za celé odpoledne neměli ani jeden záběr, naše zásoby bourbonu se tenčily o to rychleji. Naneštěstí pro naše rybářské nadšení, zato naštěstí pro naše játra, nás o nynějším stavu ryb v řece informoval jistý penzista, který se tu procházel. V životě by mě nenapadlo, že v Temži nebudou ryby. Museli jsme s tím rybářským vybavením vypadat jako dva blázni.
A tak jsme zase všechno sbalili a vydali se do chaty udělat nějakou náhradní večeři. Na výběr jsme toho moc neměli. Na pánvičce jsem osmažil chleba, potřel ho česnekem a nakonec to chutnalo jako topinky.
„No a co budeme dělat zítra? To pojedeme domu?“ Zeptal se mě Frank. „ Když už jsme tady, tak něco vymyslíme. Neboj.“ Ale sám jsem si nebyl jistý. Nechtěl jsem se příliš vzdalovat od chaty, nebo od řeky. Co kdyby se tady objevila Alice. I když tahle teorie s Alicí se mi najednou zdála jako totální hloupost. Moc jsem toho asi tenkrát vypil a špatně jsem si vyložil ty jejich psaníčka. Ale náhoda je náhoda a já jsem nechtěl nic propásnout. Než jsme se s Frankem uložili, naposled jsme si nalili po skleničce. V posteli jsem potom přemýšlel, jak nás udržet u řeky. Moc jsem toho ale nevymyslel.
Žádné komentáře:
Okomentovat