Budím se už od čtyř, abych v půl šesté dohlédl na princeznu, jestli vstává. Budu muset udělat rozvrh na koupelnu, neb je to 80: 20 pro ni. Budím zbojníka, dávám mu pokyny, klasicky vše opakuji dvakrát. Dnes mě překvapil. Vše v naprostém pořádku. Od sedmi do půl osmé trnu. Píšu sms, jestli princezna dojela do školy. Jentak mimoděk mi píše, že ne, že se ji v autobude udělalo špatně a teď sedí na Zvonařce a čeká na dědu. No nakonec sebrala síly a do školy se nechala ovézt. Ale to mi píše až po obědě, když se ji ptám, jestli je ji líp. Cestou zpátky chvilku bloudila v Myšině, ale jinak v pohodě. Myslí opouštím školu mlaďochů a chystám se na cestu do své školy. Auto startuje. Provoz plynulý, vše stíhám. Je to podezřelé. Jedu jinou trasou, neb obvyklá cesta nyní připomíná zákopy. Nemám to rád, nikdy jsem po Brně nejezdil. Odbydu si čtyči hodiny, načež jsem požádám spolužačkami, abych odvezl jednu z nich, zmítající se v bolestech k ženskému lékaři. Lehce znejistím, protože jedu na směr, kde jsem nikdy nebyl. Naštěstí pacientka, aniž je řidičkou, naviguje dobře. Něco mi chrčí u podvozku. Počítám výfuk. Když jsem tuhle spolužačku jednou vezl na vlak, než vystoupila, upadl mi kus ochranného krytu z výfuku.Zastavíme a já dostávám nabídku doprovodu. Odmítám s tím, že nebudu poslouchat klepy. Spolužačka odchází a já jen tak kouknu pod auto. A co myslíte. Měl ho tam pane doktore. Výfuk byl na dva díly. Začínám nervozně hledat v autě nějaký drát, kterým bych to přitáhl. Nic. Odcházím k nedalekému Alberu, kde vidím poničený plot. Trhám, rvu, kroutím kus drátu a nic. Lidi na mě koukají, babička na mě mává s holí. Vzdávám to. Šest večer, kolem jenom Albert a bytovky. Kus drátu.. Obcházím kolem a najednou spása. Sberný dvůr. Mám vyhráno a rychle utíkám spravit výfuk, než se spolužačka vrátí. Deset minut ležím pod autem a snažím se provléct drát kolem něčeho, co by výfuk drželo. A najednou bum. Výfuk upadl celý. Hmmm Rozumnějte, ta poslední část. Ne úplně celý. Napadá mě rebelsky vyzkoušet, jaký to má asi zvouček. No moc velký rozdíl to není. Asi proto, že i tak byl dost děravý. A tak házím přebytečný komponent do kufru a dál čekám. Spolužačka mi hlásí, že je ve třetím týdnu, což jsem tak nějak čekal. Za bublajícího zvuku se vracíme do centra. Do školy už ne, na poslední hodinu to nemá cenu. Tohle mi třídní neodpustí. Minulý rok, jako jediný nulová absence. A letos hned první den tři hodiny. Domů přijíždím vyšťavený a čekám lavinu. A taky že jo. Zbojník postrádá angličtinu, na zítra musí mít tělocvik, 300 kč do fondu a dává mi podepsat nový stoh papírů. Princezna dělá, jakoby nic. Asi nic nepotřebuje. Dvakrát se jí ptám, jestli ona nedostala žádné papíry na podepsání. Neeeeee. Jdu se osprchovat, načež na stole leží stoh papíru. Nemám nervy se s ní hádat. Nacvičuju podpis ženy, neb ona je její zz a já jsem ten slaměný vdovec a dávám se do podepisování. Princezna soudí, že jsem špatný padělatel a že mě za to určitě zavřou a co ona tady potom sama. No Picasso ze mě nebude. Uklízím děti, nastolují tvrdší režim a usedám k pc... Chvíle studování on line školy a poté už jen....
Žádné komentáře:
Okomentovat