čtvrtek 21. ledna 2010
Jednu bych mu vrazil
Stojím v tabáku frontu, na mladou frontu. Za mnou tatínek a asi čtyřletý kluk. Ťatí poádka, poádka. Tatínek praví. A ty si myslíš, že ty peníze tisknu? Nic ti nekoupím. Načež přichází k pultu a chce dvoje phillip morisky a podává si dva tikety za stosedmdesát. No nevrazili by jste mu?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Jakožto nekuřák s klidem, ale pak bych radši honem utekla, protože pochybuju, že by byl menší než já.
OdpovědětVymazatNo je pravda, že byl vyšší, než já. V autě mě napadlo, že jsem mu tu pohádku mohl koupit já. To by byla teprve sranda.
OdpovědětVymazatSranda? To by bylo kruté. Kdybyste ještě dodal něci ve smyslu, tatínek kupuje radost sobě, já ji koupím tobě, tak by to bylo zajímavé. Ale možná by ho to přimělo k zamyšlení.
OdpovědětVymazatA nebo by začal pochybovat o svém otcovství.
OdpovědětVymazat