čtvrtek 28. ledna 2010

Případ anglického rybáře II

Konečně doma. Krabice skončila v chodbě na podlaze a já na svém křesle se sklenkou. Přehrával jsem si vzpomínky z celého svého života. Tam a zpět. Zase tam a zase zpět. A najednou mě to praštilo přímo do nosu. Najednou jsem si vzpomněl.

Jeho obličej jsem vídával ještě jako náctiletý, když jsme s tátou rybařili u Temže. Táta měl na pobřeží pronajatou chatu, jenž sousedila s chatou chlápka, který je nyní mrtvý, přesto středobodem mého myšlení. Vzpomínám si, že spolu několikrát o něčem hovořili. Ano, to bude on. V obličeji se sice změnil, ale ty základní rysy zůstaly. Možná ho změnila posmrtná ztuhlost. Možná trpěl nějakou vážnou nemocí? To by ostatně mohlo vysvětlovat jeho náhlou smrt.

Klíčem k mým otázkám, které se mi honily hlavou, měla být krabice čekající v tmavé chodbě. Na první pohled neobsahovala jakoukoliv přijatelnou odpověď, avšak jisté indicie se přece jen našly. Krabice obsahovala svazek klíčů, zřejmě od domu, vcelku kvalitní, skoro nový oblek, klobouk, a černé kožené boty, též dobré kvality. A samozřejmě malou společenskou aktovku. V té jsem našel dvě prázdné obálky, jeden nadepsaný dopis, tužku, gumu, čtyři čtvrtky papíru, kancelářské spony, lahvičku, zřejmě s inkoustem a rodný list. Tipoval bych ho na úředníčka v kanceláři, nebo v bance. Jenom mi trochu neseděla informace od sestřičky, že pan Dashrow byl státní zaměstnanec. Podle jeho oblečení bych myslel, že pracoval u nějakého soukromníka, který mu platil dost na to, aby nechodil jako otrhanec. Ale to už byly jen moje teorie. Zjistit pravdu jsem měl v plánu ještě dnes.

Můj plán bohužel nevyšel, protože sklenka, kterou jsem si po příchodu nalil, nebyla vyprázdněna a naplněna jen jednou. Při tom všem přemýšlení o panu Dashrowovi, o tom, co asi dělal a proč si vybral právě mě, jsem si bourbonu dopřál více, než je zdrávo, nebo spíše více než obvykle. A to se potom jednomu z toho pohodlného křesla nechce vstávat. A tak jsem se zakoukal na svoji oblíbenou, brčálově zelenou, venkovní lampu a do dlouhých nočních hodin jsme spolu probírali své teorie.

3 komentáře:

  1. Moc, opravdu moc se mi to líbí. Jestli to nebude někdo z tajných služeb. Potom by byl zaměstnancem státu.

    OdpovědětVymazat
  2. Sakra. Jak to víš? No nic. Děkuju za návštěvu , přečtení i hodnocení. Zítra bude pokračování.

    OdpovědětVymazat
  3. Já nevím, já hádám. Sice bych se mohla asi podívat na konec na Vaší druhé stránce, ale to bych se připravila o... Já ani nevím o co. Asi by mě to tak nebavilo. Až budu chtít číst něco v jedné kupě, tak si přečtu knížku. Asi nebudu moci dospat =)

    OdpovědětVymazat